191 pro, 10 miliónů proti

„Moře“ mladých demnstrantů PAME. (převzato z Rizospastisu)

V pozdních večerních hodinách v neděli 12. února odhlasoval řecký parlament další balík restrikcí požadovaných tzv. trojkou k vyplacení další úvěrové částky pro Řecko. Během veřejného hlasování v parlamentu se jasně projevil rozpad a kontroverze uvnitř buržoazních stran, které byly úřední cestou bez voleb propojeny do vládní koalice po pádu „socialistické“ vlády na podzim minulého roku. Ze 300 členného parlamentu bylo pro 191 poslanců. Řada poslanců vládních stran buď nehlasovala, nebo nebyla přítomna.

Diskuse v parlamentu byla velmi bouřlivá. Její průběh doprovázely masové demontrace jak všeobecných odborů a různých občanských arktivit, tak třídních dělnických odborů PAME a Komunistické strany. V ulicích Athén se shromáždili na statisíce demonstrujících. Tentokrát proběhly demonstrace nebývalé síly a razance i v menších městech po celé zemi. Všechny pod stejným heslem: pryč s vládou temna, jak je v Řecku vládní slepenec nazýván, přičemž demontrace PAME měla jasný třídní prosocialistický charakter.

Členové KS vyvěsili na Akropolskou skálu dva ohromné transparenty v řečtině a angličtině: Pryč s diktaturou monopolů Evropské unie. 

Další charakteristikou byla snaha státu prostřednictvím policie a placených provokatérů vyvolat potyčky a vytvořit obraz chaosu v ulicích řeckých měst. V centru Athén bylo použito naprosto bezdůvodně neuvěřitelné množství chemických zbraní a rozbušek, které ohrozily na zdraví účastníky demontrace. Do nemocnice byl odvezen v ČR známý protifašistický bojjovník Manolis Glezos a demontraci musel opustit 85 letý hudební skladatel, symbol boje za svobodu, Mikis Theodorakis.

Třídní odborová fronta PAME shromáždila nebývalé množství demontrantů, takže nemohla postupovat směrem k náměstí Syntagma jednou dopravní tepnou, jak bylo původním plánem a musela se rozdělit do dvou paralelních bulvárů. V jejich ústí na náměstí Syntagma se oba proudy střetly s organizovaným zátarasem provokatérů, ale nenechaly se strhnout k potyčce. Demonstranti zůstali na svých místech do pozdních nočních hodin.

Potyčky předváděné médii byly buď potyčkami mezi policity a provokatéry z jejich řad, případně mezi policisty a některými nezávislými demontranty, kteří se nechali strhnout. Informace o 120 mrtvých, která se objevila např. na novinky.cz je nepravdivá a dovolte nám naše podezření, že je může jednat o záměrnou lež, která má vzbudit strach lidí z odporu proti státnímu teroru.

Charakteristickým pro klima celého dne byl jasný strach posluhovačů kapitálu ze síly a dynamiky dělnické třídy soustředěné v PAME. Policie se neustále ujišťovala, jak se demontrace pohybuje a proto věděla o jejím rozdělení a byla připravené zatarasit dělníkům cestu na náměstí Syntagma, na kterém se nachází parlament. Poslankyně jedné z pravidových stran Dora Bakojány hřměla od řečnického pultu, že ten, kdo hlasuje proti memorandovým podmínkám, vlastně hlasuje pro stalinismus v Řecku. Zaznělo mnoho podobných projevů, ze kterých byly jasné obavy ze síly a rozhodnutí dělnické třídy. Kapitalisté se v Řecku bojí toho, že lid převeznme situaci do vlastních rukou a nastolí lidovou vládu. Socialismus pro ně dnes představuje reálnou hrozbu.

Tomu se však nemůžeme divit. Drtivou většinu Řeků dostaly buržoazní vlády pod hranici bídy. Nejméně jeden a půl miliónu Řeků jsou bez práce, další milión má pouze nádenickou práci, nemluvě o zbídačených malých podnikatelích a důchodcích. Nedostečná výživa dětí je aktuálním problémem v olympijských Athénách roku 2012. Státní sociální sektor, školství a zdravotnictví fungují silou vůle pár sebeobětavců. Lidé ve své většině ztratili jakoukoliv důvěru ve vládní činitele, parlament a Evrospkou unii.

Dnes se v plné míře potvrzují hodnocení Komunistické strany Řecka, která již v počátcích 90. let varovala, že politika EU, kterou řecké vlády bez výjimky následovaly, jednou dospěje do této situace. Tehdy tato hodnocení připadala většině jako nereálná, neboť kapitalistická ekonomika prokazovala nebývalý růst. Toto bohatství vytvořené řeckým lidem, si však přivlastnila malá hrstka reprezentantů ve své většině neadnárodního kapitálu, pro nějž je jedinou možností, jak si růst zisku udržet, totální propad ceny práce, tedy nemilosrdné zbídačení pracujících. Komunistická strana také hodnotí, že pokud lid nepřejme iniciativu směrem k nastolení lidové vlády, pak Řecko čeká politická nestabilita, státní teror, nezměrná bída a ani válka není mimo reál.

Avšak rozhořčení lidí propojené s důslednou politikou třídních odborů PAME i Komunistické strany vytváří jasný protipól diktatuře kapitalismu a události posledních týdnů a měsíců ukazují jako reálné, že by se jim mohlo podařit strhnout vítězství na svou stranu.

Věra Klontza-Jaklová

Manolis Klontzas